Profesor Pafko, kazatel

Profesor, doktor Pavel Pafko, doktor věd, je uvážlivý, zkušený muž, vzdělaný člověk, který hodně viděl a zažil. V rozhovoru pro Parlamentní listy nedávno řekl, že nechce mít za souseda někoho, kdo mlátí svojí ženu. Správně!

Mám však pro profesora Pafka špatnou zprávu. Nejsem sice obeznámen s jeho bytovými poměry, ale pokud nežije někde na samotě, s velkou pravděpodobností má mezi svými sousedy někoho, kdo svojí ženu mlátí, případně mlátí svoje dítě nebo je dokonce zneužívá. Nehledě na islám.

Avšak popořadě. Na facebooku se šíří tento citát z onoho rozsáhlého rozhovoru v PL: „Nepatřím k žádným xenofobům, ale když jsem si četl korán, kde je uvedeno, že muž může fyzicky napadnout manželku a zbít ji, tak takového souseda bych mít nechtěl.“ Celý rozhovor je ZDE, vyjadřuje jinak v podstatě oprávněnou obavu z masové migrace, kterou asi sdílíme v principu téměř všichni (od těch opravdových xenofóbů, přes různě rozčleněnou většinu v podstatě racionálních lidí, kteří jsou logicky nervózní z toho, že situace připomíná neřízený vor na rozbouřené řece, až po nemalou část skupiny, která bývá pejorativně označována jako „sluníčkáři“). Tedy obavy z tohoto vývoje a z migrační vlny jsou drtivě většinové, u některých však přerůstá obava v živočišný strach přelévající se v agresi, někdo je schopen tyto obavy lépe zvládat a nezatemňují mu tolik myšlení. Ale obava jako taková je racionální a každý na ní má právo od přírody. Já bych tedy řekl od Boha, ale to se v této bojově ateistické zemi moc nenosí.

Ve skutečnosti nechci tolik psát o obavách z migrace či děsu z migrantů, co znásilňují na potkání. Jenom poznamenám, že vedle všech těchto zmíněných obyvatel tu máme ještě hodně křičící partu těch, kterým je to všechno zřejmě ve skutečnosti jedno, ale o to více řvou, protože „dělají politický kapitál“ a doufají, že je tenhle příběh je po zádech vyděšených vyveze k lízu, někam, kde „nadělají prachy“.

To nesporně není případ profesora Pafka. Ten nechce mít za souseda násilníka, což je vcelku pochopitelné. Já také ne. Avšak naopak od pana profesora se tak trochu zabývám nikoliv kucháním lidských vnitřností, ale společností, statistikou a takovými podobnými obvykle dosti nezáživnými věcmi. Takže mám po ruce několik zajímavých čísel.

Každý rok je v této zemi z bytu vykázáno asi 1500 násilníků. Ovšem to již jsou případy, kdy mnohdy napadaným (obvykle ženám) jde doslova o život. Další údaj. Za roky 2012 až 2014 bylo nahlášeno a vyšetřováno více než 21 tisíc případů týrání a zneužívání dětí. Což je samo o sobě číslo nemalé, ale pozor – existuje velká shoda mezi odborníky, že skutečnost je asi DESETINÁSOBNÁ. Tedy za tři roky 210 000 případů, čili sedmdesát tisíc ročně.

Je trochu problém tento odhad porovnat s populací. Můžeme říci, že věkové skupiny od narození do cca 15 let představují společně asi 1,5 milionu lidí (zhruba kolem 100 tisíc na jeden ročník). Takže v každém roce se s týráním nebo zneužíváním (včetně sexuálního, čili se znásilňováním v rodině a podobně) setká 5 procent populace ve věku od 0 do 15 let. Pak ovšem nepřekvapí další vývod, totiž že s nějakou z těchto forem obvykle fyzicky agresivního jednání je někdy během dětství (nikoliv po celou dobu) konfrontováno kolem 30 procent nedospělé populace. Jinými slovy: pokud má ve svém okolí pan profesor deset dětí v různém věku, takové tři z nich si prožívaly, prožívají nebo v budoucnosti prožijí svoje nepěkné zážitky a z těch tří (dejme tomu) jedno něco jako domácí peklo.

Vraťme se k tomu domácímu násilí na ženách (a buďme spravedliví – i na mužích, ale tam je problém přece jenom menší). Co se žen týká, výzkumy ukazují, že asi 40 procent z nich se během svého života setkalo s některou formou domácího násilí (značná část opakované a soustavně), přičemž v drtivé většině to bylo formou fyzické agrese (90 procent z těch, které se s násilím potkaly, uvádí jako výsledek modřiny, 27 procent řezné rány, škrábance nebo popáleniny, sedm procent zlomeniny a tak dále – není to hezké čtení…). K popáleninám jen tolik, že pálení cigaretou, žehličkou či kulmou na vlasy máme tak nějak spojené s gestapem nebo komunistickou StB, nicméně v rámci udržování tradic je – jak vidno – podobné jednání nostalgicky opakováno s neúprosnou pravidelností pěkně v teple domácího krbu.

Já bych tady ta čísla mohl vršit ještě dlouho. Ale zkusím něco jiného, totiž dopředu odpovědět na některé námitky, které asi zazní.

První: Ale to se týká hlavně nepřizpůsobivých.

Nikoliv. Žijeme v proklatě politicky korektní zemi, což je prostě idiotské (podotýkám, že to je jediné ostré slovo, které hodlám použít a je to slovo k českému státu). Takže nemáme žádné statistiky, které by umožňovaly nějaké rozlišení dle rasy, národa, sociálního postavení, vzdělání a podobně. Máme pouze to, co jsou schopni dát dohromady pracovníci nezislových či státních organizací, které se zabývají ochranou týraných. A z těch nevyplývá, že by tento problém byl nějakou doménou „nepřizpůsobivých“ nebo národnostních menšin. Krádeže, drobnější i větší násilí na ulici, klanové bitky, rvačky na nože, rušení nočního klidu – to ano. Ale domácí násilí nebo týrání dětí? Nikoliv, nejsou žádné náznaky, že by mělo u této skupiny jít o nějak zásadně častější jev, než u "přizpůsobivé" populace.

Druhá: To je věc méně vzdělaných lidí.

Dokonce ani to zřejmě není pravda, nebo určitě nemá vzdělání nějaký podstatný vliv. Znovu nelze pracovat se statistikami, protože nejsou, ale co se týká vykázání z bytu, tak údajně podíl vysokoškoláků a násilníku se středoškolským vzděláním není nijak nízký oproti jejich podílu ve společnosti. Jinými slovy tedy logicky platí, že mlátit manželku může stejně pravděpodobně přitroublý xenofób, jako sofistikovaný „sluníčkář“. Aby použil zažitá klišé..

Třetí: Vlastní manželky a partnerky mlátí deprivovaní ztroskotanci, tedy spíše sociálně slabší lidé a kriminálníci.

Částečně je to popřeno výše, ale případy z českého prostředí i ze zahraničí ukazují, že být milionářem neznamená automaticky nemlátit manželku nebo přítelkyni. A jako obvykle, statistiky mlčí. Pokud ale pan profesor Pafko žije mezi dobře situovanými, což je asi pravděpodobné, pak to nijak zvlášť nesnižuje možnost, že jeho soused (nebo soused souseda nebo soused souseda souseda) nemlátí svojí ženu nebo neřeže dítě nebo…

Jistá logika je u oněch kriminálníků, zvláště při jejich opakovaných násilných činech. U těch je - vzhledem k obvykle vyostřeně agresivní povaze - jasně dán i sklon k násilnému chování ve vztahu. Jenže to jsme v rovině patologických případů. I když jich není málo, statistiky nedělají.

Čtvrtá: Z mého okolí tedy určitě nikdo, vždyť ty kluky znám, chodíme se navštěvovat a Lenka (Jana, Eliška, Sabina...) nikdy modřiny neměla, takže je to nesmysl.

To je opravdu nesmysl. Krása domácího násilí přece spočívá v tom, že je domácí, že? A že se o něm nemluví. Lenička totiž dostane naloženo, až když se návštěvá odebere domů.

Pátá: Ono je násilí a násilí. Sem tam jedna facka je něco jiného, než právo šaría a kamenování cizoložnic.

Na tom něco je a právo šaría se vším tím sekáním rukou, bičováním a zrovna kamenováním, je děsivý středověk. Jenže ve skutečnosti tady není řeč o veřejném právu, ale o domácím bezpráví. Právě o tom "sem tam facka" a "jestli ty knedlíky budou příště zase horký, tak tě zabiju, ty..." Nepleťme do toho šaríu. Ostatně úsloví "Ještě jednou na to sáhneš a já ti tu pracku urazím..." odkazuje na relativně nedávnou praxi naší domoviny. Ony tři nebo čtyři stovky let nejsou zase tolik.

Jen na okraj k onomu právu šaría. Kdyby ho nějaký český populista trochu poupravil, vynechal to cizoložství, které je tu standardem, tak s tím možná získá víc hlasů než Úsvit a minimálně na jedno volební období bude mít vystaráno. Obnovení trestu smrti (nejlépe s veřejnou popravou), sekání ruky za krádež, nějaké to bičování a vystavení v okovech na veřejnosti, to všechno jsou nápady, se kterými budete mít na facebooku za chvíli pár desítek tisíc přátel. Jen nesmíte říkat, že to je v lastně všechno tak trochu šaría. Už jenom proto, že dost pravděpodobně budou vaši přátelé zároveň fandit IVČRN.

Šestá: A jak to souvisí s profesorem Pafkem, který četl Korán a tam je napsáno, že ženy se mlátit smí? Inu, souvisí. Ono není tak podstatné, co je kde napsáno, ale jak se konkrétní lidé ve skutečnosti konkrétně chovají. Já jsem tedy Korán četl naposledy na gymplu před takovými pětatřiceti lety nebo na začátku vejšky před třiceti, takže se opravdu nehodlám pasovat na znalce. Ale Bibli do ruky občas beru a ono v tom Starém zákoně je taky spousta věcí, které… No, co si budeme povídat. Já totiž, když mám na stole flákotu, zásadně odmítám rozlišovat sudokopytníka a lichokopytníka.

Sedmá (dopsaná dodatečně na základě diskuse): Muslimové musí páchat podle koránu násilí na ženách, protože to mají předepsáno a je to vlastně zákon. Čechové nesmí, protože to zákon zakazuje.

Nu, o tom tenhle text ve skutečnosti vůbec není. Nejde zde o to, co je dáno zákonem, ale jde o skutečnost. Pokud je někde naznačováno, že migranti přinesou do této země mlácení žen, protože jdou slepě za koránem, takže náš soused mohamedán bude mlátit manželku, za prvé to předpokládá, že všichni vyznavači islámu mlátí manželky, což nesporně není pravda, za druhé naše vlastní data ukazují, že zrovna v tomhle nemusí být nějaký zásadní rozdíl mezi kovaným Čechem a kovaným musulmanem. Ergo kladívko je potíž s migrační vlnou naprosto jinde. Ve skutečnosti není totiž dokonce ani v tom koránu a islámu, je to problém ekonomický a nemá smysl se tvářit jakkoliv jinak. Což je ale jiné téma.

Opravdu nemám ponětí, jak běžné je mlácení manželek v islámských zemích. Naopak od rychle se rodících znalců koránu a analyzátorů situace arabského světa o tom dokonce ani nehodlám spekulovat (kromě jednoznačného tvrzení, že ve společenských problematikách neexistuje 100 procent, tedy neplatí věta "každý muslim mlátí manželku"). Takže se netvařme, že s migranty přichází vlna modřin, spálenin a zlomenin mučených žen. Na to si, pane profesore, stačíme sami.