Problém není islám, ale loajalita

Skoro třetina francouzských muslimů není loajální k republikánskému zřízení země. Zjistil to rozsáhlý a nesporně seriózní průzkum a toto číslo jistě můžeme „brát za bernou minci“. Minimálně na první pohled vystraší. Oprávněně.

Avšak co to vlastně je, ten nedostatek loajality? Tedy pro příklad 29 procent muslimů upřednostňuje právo šaríja před francouzskými zákony. Vskutku je pravdou, že tím končí diskuse o loajalitě člověka vůči politickému uspořádání země, ve které žije. Ani nemusíme být nějakým velkým znalcem věci, abychom mohli vcelku logicky usoudit, že šaríja není kompatibilní s tím, na čem je postavena prosperita, bezpečnost a celkové ukotvení Západu. Tedy naší civilizace.

Nu, 29 procent je hodně. Ve Francii je to především hodně opravdu konkrétních lidí – jistě o dost více než jeden milion (zhruba třetina z asi 4 milionů muslimů, kteří v zemi žijí).

Milion lidí. To už je slušná armáda. Zástup, který nesporně a asi i oprávněně vyvolává strach.

Jestlipak by bylo něco takového možné u nás? No to přece určitě ne! Vskutku?

Komunistická strana Čech a Moravy má podporu asi 15 procent obyvatel této země, tedy přesněji obyvatel s volebním právem. Těch je cca 8,5 milionu lidí. Vida. Máme zde 1,275 milionu voličů nebo potenciálních voličů komunistické strany. Je ale komunistická strana a především komunistická ideologie kompatibilní se západní civilizací tak, jak ji známe a žijeme (tedy s tou civilizací, která je společná v podstatě všem rozvinutým zemím, je společná všem bohatým zemím, ke kterým – přes veškerou snahu to změnit – stále patříme)?

Historie jasně ukazuje, že v žádném případě.

Komunisté by ale přece nezakazovali vepřové a alkohol, nepřikazovali mnohoženství a nevraždili ideové odpůrce řezáním motorovou pilou! Podívejte se přece na onoho kultivovaného právníka Vojtěcha Filipa! A navíc, komunisté nekladou bomby a nevraždí nevinné obyvatele.

Ano, něco na tom je. Alkohol by byl zřejmě bez problémů. S vepřovým to bývá horší – celkem si dost pamatuji, takže mohu mladším ročníkům soukromě sdělit, že nemožnost koupit a zakázat má v podstatě stejný výsledek. Avšak co se mučení odpůrců týká, v tom jsou komunisté velmi, velmi dobří. Ostatně Klement Gottwald, kterého komunistická strana uctívá, vcelku otevřeně říkal, že se jezdí do Moskvy učit, jak demokratům zakroutit krkem. Hned, jak dostal příležitost, tak to také uskutečnil. Co se teroru a terorismu týká, i zde nás dějiny dávnější i vcelku nedávné poučují o tom, že naprosto přirozeně ke komunismu patří. Že právě v těchto letech komunisté terorismus jako způsob boje o moc nepraktikují (alespoň nikoliv vůči Západu) ve skutečnosti není argument. Když to ve třicátých či v sedmdesátých letech minulého století uskutečňovali, prakticky zase neexistoval islámský terorismus (vyjma palestinských organizací, což je poněkud specifický příklad). Tyto teroristické –ismy se vlastně jenom střídají.

Pokud máme obavy či strach z toho, že militantní muslimové, které můžeme zahrnout do skupiny „příznivec práva šaríja“, jsou nutně minimálně potenciálně agresivní vůči všem ostatním (což berme jako historicky doložené), pak racionální by bylo mít stejný přístup ke komunistům. Neboť komunisté, jakmile získají tu moc, jsou vždy agresivní, zakazují a vraždí.

Ve skutečnosti je totiž loajalita vyznavače práva šaríja a loajalita voliče komunistů (stejně jako loajalita fašisty) k západní civilizaci naprosto stejná, totiž nulová. Komunista, fašista či „šaríjovec“ neuznává základní práva tak, jak jsou vcelku jednoznačně definována ve druhém článku Deklarace práv člověka a občana: „Účelem každého politického společenství je zachování přirozených a nezadatelných práv člověka. Tato práva jsou: svoboda, vlastnictví, bezpečnost a právo na odpor proti útlaku.“ Můžeme možná diskutovat o tom, zda to markýz La Fayette (a před ním John Locke) sepsali správně, ale jelikož na těchto základních kamenech stojí Západ a jeho nikdy jindy v dějinách nedosažená prosperita a bezpečnost, je to diskuse jalová.

Aktivity směřující k „zákazu islámu“ jsou ve skutečnosti hloupé. Islám je náboženství a nic víc. Je to myšlenkový konstrukt postavený na víře, stejně jako křesťanství. Myšlenky zakázat nelze.

Ale šaríja, to je jiná káva. Šaríja je právní konstrukt, tedy z principu systém vynucující si své uskutečnění, vynucující přizpůsobení se lidí tomuto konstruktu se všemi brutálními či absurdními tresty. Islám je myšlenka, šaríja je čin a vpravdě bolševicko-fašistické nalinkování chování každého jednotlivce. Jinak řečeno – Západ je postaven na tom, že každý si může věřit, v co chce, může se klanět lesnímu bůžkovi nebo pokleknout před barokním oltářem nebo třeba halekat z minaretu (pokud neruší noční klid), případně 24 hodin drmolit „Money never sleeps“, ale jinak je loajální principu, na kterém je založena tato civilizace. Což je shrnuto vláda práva. A ono právo je zase postaveno na základních lidských právech, nedotknutelných a nezcizitelných.

Šaríja je reálný a mnoha zemích světa i v mnoha komunitách po světě vynucovaný systém, který tato práva nejen oklešťuje, ale zcela ničí. Je to opravdový nepřítel Západu. Potíž totiž není v tom, zda je v populaci jedno, pět nebo deset procent muslimů. Potíž je v tom, že část kterékoliv populace není loajální k principům západní civilizace.

Hlupáci tento problém chtějí řešit zákazem náboženství. Tím ale potíže pouze přiživují. To, co je potřebné, je definovat v zákonných normách nově jednání proti vládě práva, takové jednání tvrdě vyhledávat a jednoznačně trestat. Lepší politikou českých exithujerů než nekonečné hádání se o kvóty by bylo vytvořit tlak na Paříž či Londýn, také na Brusel a Amsterdam či Řím, aby už konečně nalezly tamní vlády způsob, jak na svém území zásadně omezit hlásání opravdu militantních směrů islámu (jejichž společným jmenovatelem je bezvýhradná podpora zavádění práva šaríja). Problém není, když si muslim stoupne na ulici a zvolá, že Alláh je veliký a on je muslimem. Trestným činem by však mělo být, když na stejné ulici prohlásí, že je třeba zavést právo šaríja. Proč? Protože tím vyzývá k násilí vůči skupinám obyvatel, vyzývá k jednání, které je v naší západní civilizaci trestným činem. Zavřít, deportovat, nemazlit se.

Je to stejné, jak bychom měli zacházet s našimi bolševiky. Ať si věří své idiotské ideologii. Ať olizují na prvního máje a výročí VŘSR nohy Milouše Jakeše. Ale měli bychom je hodně rychle naučit, že vyzývat k proletářské revoluci rovná se jít si sednout do lochu.