Tak kdo nás vlastně obsadil? Nebyli to Tataři?

Podle soudruha Vojtěcha Filipa (známého v některých kruzích pod údernickou přezdívkou Falmer) nezosnovali okupaci Československa v srpnu 1968 ruští soudruzi, ale ukrajinští soudruzi.

Jde o vskutku zajímavý příspěvek do diskuse k invazi Rudé armády a spojeneckých vojsk. Ale soudruh Filip pravděpodobně svoji odvážnou interpretaci dějin nezosnoval kvůli objasnění historické pravdy. Spíše šlo o část dispozic z ruské ambasády. Většina Rusů sice nadšeně souhlasí s ufňukňutím Vladimíra Putina, že rozpad SSSR byl největší geopolitickou katastrofou, celkem pochopitelně ale neradi slyší, když jim někdo říká: To vy, Rusové, jste vraždili občany NDR v roce 1953 (500 mrtvých), Maďarska v roce 1956 (několik tisíc a možná i desítek tisíc obětí Rudé armády a následného rudého teroru) a Československa (jen do konce roku 1968 minimálně 137 mrtvých).

Ono se neposlouchá dobře, že váš dědeček nebo tatínek se opil kdesi v daleké Praze a postřílel rodinu i s dětmi či upálil na Vinohradské ulici několik lidí v hořícím domě.

A faktem je, že čistě fakticky je to pravda – nesporně to vedle Rusů byli i ti Ukrajinci, Bělorusové, Moldavané, Kazaši, Turkmeni… Nemluvě o Polácích či Maďarech, kteří se podle zjištění historiků ve skutečnosti chovali jako zvířata možná ve větší míře, než hlavní okupantské síly.

Nicméně hodit „historickou odpovědnost“ na Ukrajinu může Moskvě připadat jako dobrý nápad a soudruh Filip coby zkušený a Státní bezpečností vycvičený práskač asi celkem rád splnil úkol.

Jakkoliv je celá jeho konstrukce absurdní, stejně se na ten ukrajinsko – ruský rébus podívejme trochu podrobněji.

Samozřejmě je nesporný fakt, že okupační imperiální mocností, která obsadila tehdejší Československou socialistickou republiku, byl Svaz sovětských socialistických republik. Největší a nejvlivnější částí SSSR byla Ruská sovětská federativní socialistická republika. A tady již můžeme vcelku s klidem říct – inu, to je to naše dobře známé Rusko. Rusové tvořili v době zhroucení SSSR téměř 51 procent jeho populace a Rusko představovalo asi 75 procent plochy země. Rychlost a nadšení, se kterým ostatní národy ze „svazku dělníků a rolníků“ prchaly, ukazují, že Rusové a Rusko byli ostatními národy považováni za mocenské hegemony a imperiální základ státu. Jakkoliv se SSSR tvářil jako svobodný svazek národů a nadmíru internacionálně.

Takže čistě z historického pohledu říci, že zbabělý noční přepad Československa má na svědomí Rusko, skutečně není přesné. Ale Rusko a „Rusáci“ byli hlavní silou a masou SSSR. Tečka. Tak to bylo a ani kdyby Vojtěch Filip opakoval svoje výmysly tisíckrát, na faktech to nic nezmění.

Tak se ještě podívejme na personálie. Hlavním trumfem soudruha Filipa v tomto punktu je, že Leonid Iljič Brežněv byl Ukrajinec.

V době přepadení Československa a jeho okupace stál skutečně v čele SSSR onen dosti ošklivý Leonid Brežněv se srostlým obočím a úchylnou potřebou olizovat se s jinými komunistickými předáky. Když ale Filip tvrdí, že Brežněv byl ukrajinské národnosti, tak v podstatě lže. Brežněv byl „Ukrajinec“ pouze a jenom místem narození. Jeho rodiče a prarodiče byli ruského původu. Národnostně šlo o čistého Rusa od Kurska.

Brežněv měl funkci předsedy prezídia Nejvyššího sovětu, byl tedy něco jako „prezident“. A zároveň i šéfoval Komunistické straně SSSR. Ale jakkoliv si o SSSR můžeme myslet mnohé, v jeho době nešlo o stát jednoho muže. Skutečná moc se dělila uvnitř politbyra, tedy kolektivního orgánu.

Zajímavé je, že soudruh Filip tyto skutečnosti neví, že ani nezná národnost Brežněva, ani poměry v SSSR v dané době. Ostatní soudruzi by ho měli vyzvat k doplnění vzdělání v marxismu-leninismu a především v oboru dějiny mezinárodního dělnického hnutí. Dejme mu možnost doplnit si vědomosti ještě před tím, než se vrátí na VÚML a vezme to z gruntu.

Formálně druhým mužem země a druhým nejvlivnějším členem politbyra byl Alexej Nikolajevič Kosygin. Dnes bychom tu funkci přirovnali k premiérovi. Rus jako poleno. Z Petrohradu. Tedy pardon – tehdy z Leningradu.

Nemalou roli v rozhodování hrál jestřáb a fanatický válečník (ironií osudu v dané době ministr obrany) Andrej Grečko. A tady pozor – Grečko byl skutečně čistokrevný Ukrajinec se vším všudy. Jenže ještě podstatnější než Grečko byl v rámci rozhodování Jurij Andropav, tehdejší šéf KGB a později krátkodobý nástupce Brežněva (známá série optimistických státních pohřbů Brežněv – Andropov – Černěnko). Andropov, který byl velmi aktivní například při masakru v Maďarsku v roce 1956, byl Rus. Snad údajně s příměsí židovské krve, ale každopádně se považoval a prohlašoval za Rusa.

Pak tu máme velké prosazovatele napadení Československa Nikolaje Podgorného a Dmitrije Ustinova. První byl skutečně Ukrajinec, druhý čistokrevný Rus. Ministrem zahraničí byl za invaze Alexej Gromyko, který prosazoval invazi a zřejmě pro velký úspěch nasměroval o jedenáct let později SSSR k jinému, avšak daleko méně povedenému vojenskému dobrodružství, totiž k válce v Afghánistánu. Ač místem narození Bělorus, byl ruské národnosti. Právě on údajně prosazoval, aby jak do ČSSR, tak do Afghánistánu byly (pokud to šlo) přednostně vysílány jednotky, ve kterých byl menší podíl etnických Rusů a větší podíl vojáků z asijských republik.

Dalšími důležitými členy politbyra, kteří hlasovali pro napadení Československa, byli Michail Suslov (sekretář Ústředního výboru KSSS, Rus, jeden z architektů teroru v třicátých letech), Boris Ponomarjov, tajemník ÚV KSSS pro styk se zahraničím, Rus… A tak dále.

Shrnuto – v politbyru naprosto převažovali členové ruské národnosti, nejvyšší představitel SSSR v době napadení Československa byl Rus, premiér vlády byl Rus.

V sovětském mocenském systému hráli bolševici původem z Ukrajiny významnou roli. To jistě. Ale klíčovými lidmi systému již od Stalinovy smrti byli Rusové.

Ale co na Vojtěcha Filipa s fakty. Od něj se zřejmě ještě dozvíme, že celou invazi do Československa vymysleli a uskutečnili (přes odpor ruských holubičích povah) nějací Tataři.

Vojtěch Filip nicméně tímhle „ukrajinským“ humbukem chce zamaskovat nejen rozhodující podíl Rusů na všem, co se dělo v SSSR. On hlavně kryje skutečnost, že zákeřné napadení naší vlasti bylo dílem bolševiků stejných, jako je on sám. A ono je ve skutečnosti naprosto jedno, jestli to byli bolševici ruští, čeští, polští nebo maďarští. Protože ve zrůdnosti je bolševismus skutečně internacionální.