Jak David pojistil Goliáše

Tak nám loni krachlo pár cestovních kanceláří. Jako obvykle. Zase byly nějaké potíže s pojištěním, lidé nedostali všechny peníze, co jim „zákon zaručuje“. Také jako obvykle, tedy přesněji řečeno v posledních letech to rozhodně není nic neobvyklého. Po jedné novelizaci letitého zákona a po několika slibovaných, ale vždy odložených novelách, je to pořád stejné.

Ministři (ani nevím kolika vlád) slibovali nápravu, ale pro turistu se jako pro spotřebitele služeb v turistickém odvětví nic nezměnilo. Jeho ochrana podle tuzemské legislativy stále neodpovídá evropským směrnicím. (Můžeme diskutovat, nakolik jsou „dobré“ nebo „špatné“, ale měli bychom je ctít, že?) Už jen to, že když si chci koupit zájezd, třeba bych chtěl vědět na JAKOU ČÁSTKU je vlastně cestovní kancelář pojištěna. Má to být minimálně 30 procent z jejího obratu vytvořeného prodejem zájezdů a služeb s nimi spojených.

Jenže. Zmiňovaný zákon neobsahuje povinnost cestovní kanceláře zveřejnit informaci, jakou výši škody pojišťovna uhradí a neprozradí to ani pojišťovna (neboť s ohledem na zákonem stanovenou mlčenlivost to prozradit nemůže). Je tu jen povinnost zveřejnit potvrzení, tedy doklad o tom, že nějaké pojištění sjednáno je. O jeho skutečné výši a o tom, jak toto pojištění kryje potenciální ztráty klientů, se zájemce o koupi zájezdu nedozví naprosto nic.

Ukažme si to na příkladu největší současné cestovní kanceláře na českém trhu EXIM Tours. Na svých stránkách má potvrzení o tom, že je pojištěna proti úpadku u pojišťovny ERV. Informace o výši pojistné sumy, tedy o objemu peněz, jaký by pojišťovna vynaložila na krytí škod klientů cestovní kanceláře, zde však nenajdeme.

Vzhledem k přibližně dvoumiliardovému ročnímu obratu EXIM Tours by to mělo být řádově kolem 700 milionů korun. To je jistě hodně peněz. Takže by se známé cestovní kanceláři nelíbilo, aby výši pojistného plnění někdo porovnal s tím, jaký základní kapitál a jaké rezervy má v podstatě neznámá ERV pojišťovna. Jinými slovy s tím, jaká vlastní aktiva má uvedená pojišťovna k dispozici k tomu, aby mohla krýt případnou škodu klientů zmíněné CK. Součet kapitálu a rezerv (necelých 300 milionů) totiž ani zdaleka nedosahuje oněch 700 milionů korun potenciálního rizika i jenom z tohoto jednoho jediného případu cestovní kanceláře pojištěné proti úpadku u ERV.

Pochopitelně je věc mnohem složitější, když v tomto oboru je třeba počítat ještě s jinými informacemi – například se zajištěním, tedy s tím, jak má pojišťovna „krytá záda“ zajišťovnou nebo zajišťovnami. Nicméně je zjevné, že tady David (ERV) pojistil Goliáše (EXIM) a kdyby Goliáš padnul, tak v tomto případě prak určitě fungovat nebude.

De iure však bude situace pravděpodobně v souladu se zákonem a dalšími předpisy – není pravděpodobné, že by příslušný dohled v ČNB zanedbal nějak fatálně svoje povinnosti právě u tak velké firmy, jako je EXIM. Ale fakticky takový nevyvážený obchodní vztah vzbuzuje jisté pochybnosti.  Určitě tedy lze za mezeru v zákoně o cestovním ruchu, minimálně v kontextu s evropskými normami na ochranu spotřebitelů, považovat to, že se „obr“ může pojistit u „trpaslíka“ – zákon totiž nestanoví nic, co by zajišťovalo přiměřenost (především dostatečné kapitálové krytí) u pojistek cestovních kanceláří.

Samozřejmě není vůbec v pořádku situace, kdy je obvykle velká potíž najít konkrétní pojistnou sumu na stránkách cestovních kanceláří a pouze málo cestovek tuto významnou informaci poskytuje. Stejně tak data o ekonomické kondici cestovních kanceláří za poslední roky je možné najít na firemních webech jenom ve výjimečných případech. Vzniká zde stav informační asymetrie, kterou klient sice může částečně překonat, ale pouze s vynaložením spousty času a energie vyhledáním informací na veřejných zdrojích. Je to neférový stav, kdy stát umožňuje získávat cestovním kancelářím neoprávněnou výhodu nad klienty tím, že důležité informace není nutné sdělit v nějakém „úhledném balíčku“.

Je to stále opakující se příběh, jaký už známe z minulosti dávné i nedávné. Veřejnost dostala naslibováno řešení situace s cestovními kancelářemi a s pojištěním proti úpadku, ale po všech peripetiích není systém nyní o nic lepším, než jakým byl v minulosti. Přitom levná a jednoduchá řešení ani nebyla vyzkoušena. A mezi taková řešení patří jistě povinné zveřejnění pojistné částky a také ekonomických výsledků cestovní kanceláře a relevantních údajů o pojišťovně na jednom místě v předepsané podobě. Pak by byla asymetrie informací alespoň částečně vyrovnána.