Pan Bělobrádek prokazuje fatální nedostatek i mnohého dalšího. Doufám, že se sněmovna obejde bez něho, ale asi marně, ovečky budou zase z kazatelen pozvány k volbám.

Karma.Žijeme ve světě,kde život psa má pro mnohé lidi větší cenu než život člověka.Doba kdy se "boj o prd" stává skoro bojem za vlast a kdy nákladné psí pohřby jsou něco normálního,čemu se říká "naše kultura"...

Ano ano. Ostatně, i muslimské texty hovoří jasnou řečí o tom, co je takový pes zač a jak se s ním má nakládat (obzvláště s černými psy).

Váš článek se mi líbil, pane autore! Bylo to takové milé a ověžující

Možná se už připravuje na ustavení Evropského chalífátu. Pro muslimy je pes nečistý a lidovci samozřejmě počítají, že budou ve vládě, protože ti by se spojili i s vládcem pekel. Vždyť je to vlastně padlý anděl, že?

Vy myslíte, že protože pes žere a nejí má pro budoucí chalífát nějaký význam?

Názor, který jsem si nyní vytvořil je asi tento: Nátlaková skupina polidšťování zvířat nás chce dotlačit ke stejnému stavu, jaký panuje nyní v humánní neboli lidské terminologii.

Existují objekty a činnosti, zvláště z oblasti lidského těla a zvláště z oblasti sexuality nebo sexualitě blízké, kdy jeden orgán, či jedna činnost mají "slušný" i neslušný název.

Každý si jistě dokáže představit, co myslím. Je přípustné napsat mužský penis a je možné o tomto "nádobíčku" i diskutovat. Zda s ním lze či nelze zahrát velké divadlo. Ale již není možné napsat obhroublou formu názvu téhož orgánu.

A po takovém efektu nyní touží oni polidšťovači zvířat. Touží po době, kdy se slušný člověk bude stydět nebo mu bude přímo kodexem blogera zakázáno napsat třeba: Pes jitrničku sežral...

A bude to nahrazeno: Náš milý pejsánek jitrničku spapinkal, docela maličkou...

Atd. atp.

Potkáváme se zde každý den, tema je nepolitické, etické. Nicméně, jako každý den - zbytečně tlačíte na pilu. Už zde máme i psí spiknutí. V paneláku mne dožerou psí, nesmyslná smečka mladé dámy. Pokud vypochoduje přestárlá sousedka vdova, se svým jezevcem - kterému upletla i svetr, vidím v tom lidský rozměr. Pokud jí ten čtyřnohý souputník života opustí - pak ano, on zemřel ...

Pro pejsky a jiná zvířata nabízím kompromisní "uhynul", tedy ani ne "zemřel", ani ne "chcípl".

Ještě bych tady měl jeden vtípek možná trochu k tématu:

Přijde pán s mrtvým psem v náručí za farářem a ptá se, jestli mu udělá pro toho psa pohřeb. Ten odpoví, že to přece nejde, že dělá obřady jen pro lidi.

"Ale, pane faráři, to byl nejlepší přítel, skoro rodinný příslušník... nešlo by to nějak zařídit?"

Farář se poškrábe na hlavě a povídá:

"Ne, ale na druhém konci vesnice, v tom statku, žije taková sekta, ti vám ho určitě pochovají..."

Pán: "A myslíte, že jim bude stačit, když jim dám deset tisíc?"

Farář: "Počkejte! Pročpak neřeknete hned, že pejsek byl katolík!"

Dobré, ale ten vtip byl použit v Babovřeskách.

Ukázkový příklad toho, že triviálnosti mají u lidí větší váhu než důležité záležitosti.

Které důležitější záležitosti, pane Machačku, máte na mysli?

Já si nedělám zbytečné iluze,že bych se někdy dostal do nebe. Pro mě bude dostačující pocit,že se tam dostane moje rodina.

Pavel Bělobrádek projevil málo lidského citu (dle tvrzení některých, já jsem jeho odpověď nestudoval), ale dostatečně jazykového citu. Zvířata pojdou, lidé umřou. Stejně jako zvířata žerou, lidé jí. Někdy máme na tutéž skutečnost jiné sloveso pro lidi a jiné pro zvířata. Můžeme to využít v oblasti přihroublého humoru, viz Mládkův text o matce, která vedla po tři roky tichou domácnost až do dne, kdy jednou konečně dala před otce talíř s večeří a pronesla něžně: "Žer!"

Osobně bych nevěřil, že se dočkám tak bujaré diskuse, nad uváděným tematem. Proč se Bělobrádek, tak nešťastně vyjadřuje, to věru nevím. S nebem a jeho pobytem, jsou ovšem stále nějaké potíže ! Probíral jsem minule s Jehovisty ... Ve své vehemenci dorazili až na dědinu ... Klasika dvojky v terénu, vedoucí se zácvikantem. Všechno ví, Matouš je předzáložkovaný, problémy s dotazy - odpovědí, pak nejsou. Abych je navnadil, všechno tedy bude bílé, harmonické a krásné, projevil jsem zájem účasti ! Byli veselí ... Pak jsem přišel s dotazem - Nu dobrá a lze v nebi kouřit ? Mám tabakistické sklony, rád bych si tyto zachoval ... Problém, Matouš neodpovídal ... Slíbili, že se poradí v ústředí a vrátí se. Zatím nic ... Tak nevím, zda má naděje odpovědi již úplně chcípla, nebo umřela ...

Jak je to s kouřením v českém nebi je dobře známo:

Havlíček: (Vyndá z pouzdra doutník.) Smí se tady kouřit?

Václav: Tady se nekouří. Musíš za dveře.

Komenský: Borovský! Ty s tou tuberkulózou!

Havlíček: Říkal doktor, že po smrti už to nevadí. (Odejde.)